Dnes a denně, znovu a znovu na nás z novinových titulků vyskakují zprávy o klesajícím HDP, stagnující spotřebě či o zvyšujícím se zadlužování. Ekonomická krize je tématem číslo jedna. Ptám se: je ekonomická krize příčinou či následkem krize společenské? Nebo tyto dvě sestry kráčí spolu ruku v ruce?
Nedávno jsem četl názor jednoho sociologa, že navzdory obrovskému rozmachu nanotechnologií, internetu, biomedicíně atd., navzdory mizejícím hranicím mezi státy, navzdory nebi protkanému tisícem čar putujících letadel dnešní doba až zase tak převratná není. Sdílím tento názor. Přestože naše možnosti jsou dnes takřka neomezené, tak vizionáře, jakými byli Ford, Gagarin, Edison, Einstein, Nobel, Darwin, Kolumbus, abys hledal s lucernou. Nedávno zemřel Neil Armstrong, asi před rokem Steve Jobs. Kdo zbývá? Bill Gates, Bertrand Piccard, Richard Branson. Možná pár dalších. To není zrovna moc.
Myslím, že problém není pouze v tom, že by bylo málo schopných lidí. Záleží i na lidech, kteří je obklopují. Zkuste dnes najít kvalitního zaměstnance!
To, co nabízejí dnešní kandidáti, to je stereotyp, nuda, šeď a bída. Jací ve skutečnosti jsou? Podle jejich CV jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet (i když skutečnost může být jiná). Jsou (n)asertivní, komunikativní, spolehliví, samostatní, přesní, důslední, flexibilní a schopni rychle se přizpůsobit změnám a novým trendům, mají výborné organizační schopnosti, analytické, logické myšlení, zdobí je prostě všechny přednosti, jen ne invence a odvaha stát si za vlastním názorem.
Tvrdý je chléb personalist(k)y. Aby uspokojil požadavky svých nadřízených, musí se nejprve prokousat stohem motivačních dopisů a životopisů, v nichž jeden opisuje od druhého. Ze 150 kandidátů vybere do 1. kola pohovorů 20. U těchto dvaceti uchazečů zjistí výrazné nedostatky v avizovaném vzdělání a praxi. A to se ještě nebavíme o požadovaných schopnostech: jazykových, logických, analytických...Jistě, něco lze ověřit samotným pohovorem. Něco líp, něco hůř. Hm, a jak zprostředkovat pohovor všem zainteresovaným lidem? Šéf má zrovna volno, tak to přeložíme. Á, nejde to, uchazeč je mimo republiku. Ale tamten, co byl včera, taky nebyl k zahození, angličtinu ovládal perfektně. Jeho zkušenosti s Excelem nebyly vůbec excelentní, jak ve svém CV předestřel. A tak pořád dokola. Nakonec firma vybere toho, který se na danou funkci hodí nejméně. Inu, jakže to říkal Krakonoš? Kdo chce moc, nemá nic!
Vracím se zpět k úvodu. Žijeme opravdu v tak převratné době, když ani neexistuje způsob, jak si vybrat nejvhodnějšího kandidáta ze stovky přehlášených? Což neexistuje žádná aplikace, která mi umožní jednoduše srovnat uchazeče podle požadovaných kritérií rychle, levně, jednoduše aspolehlivě? Ne? Tím tedy můj sen o dalších výrazných osobnostech, které nás posunou o kus dál, končí. Kolonizace Marsu, budiž Ti Země lehká.
Nebo snad máte své vlastní know-how na to, jak vybrat správného zaměstnance? Pořád si stěžují jen zaměstnanci, jak se k nim chová firma hrozně, ale jaký je pohled druhé strany? Nevěřím tomu, že společnosti nebo soukromníci, živnostníci, akciovky nemají problémy se svými zaměstnanci. Jaká je vaše zkušenost?
2025 ©